Vyšetřovací metody
Vyšetřovacími metodami se určuje typ nádoru, jeho lokalizace, vztah k okolním strukturám, rozsah postižení regionálních lymfatických uzlin, výskyt metastáz a jejich lokalizace.
Anamnéza
Jedná se o důkladné zhodnocení rizikových faktorů prostřednictvím rozhovoru mezi lékařem a pacientem. Lékař zjišťuje, zda není nemocný vystaven rizikovým faktorům v práci (ionizující záření v uranových dolech, chemické karcinogeny apod.), potřebuje údaj o výskytu nádorového onemocnění v rodině a zaznamená si prodělaná onemocnění, hlavně plicní choroby. Nejdůležitějším údajem je to, zda je pacient kuřák či nekuřák.
Skiagram hrudníku
Skiagram hrudníku je rentgenový snímek hrudníku z předozadní i boční projekce. U nejasných nálezů je indikováno CT vyšetření.
Počítačová tomografie hrudníku (CT – computed tomography)
CT je určitým druhem rentgenového vyšetření. Pomocí počítače se pak data zpracovávají a poskytují lékařům podrobné informace o vnitřních orgánech. S pomocí CT lze posoudit i postižení regionálních lymfatických uzlin. Tento údaj je důležitý při rozhodování o léčebném postupu. Velikost uzlin do 1 cm se obvykle považuje za negativní nález. V případě nejasného nálezu je indikována mediastinoskopie.
Mediastinoskopie
Provádí se v celkové anestézii. Přístupem nad hrudní kostí je možno pozorovat postižení mediastinálních uzlin a případně odebrat vzorek na histologické vyšetření.
Cytologická a histologická vyšetření
Jedná se o vyšetření, s pomocí kterých se ze vzorků tkáně určuje mikrobiologická podstata nádoru. Pro vyšetření je postačující minimální vzorek tkáně, který se získává punkční jehlou (punkce lymfatických uzlin, pleurálního výpotku atd.) nebo stěrem speciálním kartáčkem při bronchoskopii.
Magnetická rezonance
Ačkoli má magnetická rezonance vyšší specifitu i spolehlivost než CT, toto vyšetření je časově náročnější a dražší, a nepřináší oproti CT žádné zásadní informace. Standardně se proto nepoužívá.
Pozitronová emisní tomografie
Tato zobrazovací metoda využívá k vizualizaci radionuklidy, které se akumulují více ve tkáních nádorových než zdravých. V posouzení postižení uzlin jsou přesnější než CT. Standardně se toto vyšetření nepoužívá, protože je velmi drahé a v České republice nedostupné (v celé ČR je pouze 1 přístroj).
Bronchoskopie
Bronchoskopie je základní vyšetřovací metodou u každého pacienta s podezřením na rakovinu plic. V lokální anestézii se pomocí speciálního zobrazovacího přístroje (bronchoskopu) zkoumá rozsah nádoru. Umožňuje získat materiál na cytologické a histologické vyšetření.
Tzv. fluorescenční bronchoskopie využívá rozdíl ve fluorescenci nepravých, benigních a maligních nádorů. Určitá aplikovaná fotosenzitivní látka se specificky hromadí v nádorovém ložisku.
Přes bronchoskop je také možné provést endobronchiální ultrazvuk. Je vhodný pro posuzování hloubky nádorové infiltrace a postižení lymfatických uzlin, které nejsou patrné na rentgenovém snímku.
Torakoskopie
Jedná se miniinvazivní operační metodu, při které se 1cm vpichy v oblasti mezižebří zavádí přístroje, kterými je možno prohlédnout si plíce a pleurální dutinu. Umožňuje také odběr materiálu na histologické vyšetření.
Oproti torakotomii (operační metoda, při níž je hrudník rozříznut v oblasti hrudní kosti) je torakoskopie šetrnější, méně bolestivější, má lepší kosmetický efekt a vyžaduje kratší hospitalizaci. Její nevýhodou je nemožnost palpačního vyšetření plíce (pohmatem) a mohou tak uniknout hlouběji uložená ložiska.
Transparietální punkční biopsie plic
Jedná se o odběr materiálu na cytologické vyšetření vpichem skrz hrudní stěnu tenkou jehlou nebo hrubší jehlou na histologické vyšetření. Využívá se spíše při diagnostice periferně uložených nádorů.